Tiskar94 oznamuje...Tiskařův geoblog

Dny Evropského Dědictví 2014

Publikováno 15.09.2014 v 11:12 v kategorii Milý deníčku. . ., přečteno: 318x

Letošní DED opět přinesly něco nového - tedy podle toho, z jakého úhlu na to koukáte. Nové webové stránky, objekty přímo na Mapy.cz. Oproti tomu ve většině případů okoukané objekty, ale k tomu už jednotlivě.
Informace o letošních DED jsem hledal dá se říci už od minulého roku. Nejprve jsem koukal na prázdné nové stránky, následně jsem se dozvěděl jednotlivá témata pro letošní rok. Mám-li citovat ze stránek ehd.cz, pak v sobotu "se návštěvníkům otevřou brány pivovarů, mlýnů, skláren, dolů a další doklady technické práce generací našich předchůdců", zatímco neděle bude dnem lázeňské architektury. V té chvíli jsem měl velké očekávání, které však brzo vymizelo. Očekával jsem otevření sklárny v Janově, mačkárny na Maršovicích, pivovaru v Rohozci. Těšil jsem se na běžně nepřístupná místa, jako například budova bývalých lázní či místa kde jsem se narodil - bývalé porodnice. A když bych se při té příležitosti mohl ještě kouknout do kostela ve Mšeně, Rýnovicích, nebo třeba do Brandlu (ať už výtopny nebo vodní elektrárny), byl bych rád.
Z očekávaného se neotevřelo naprosto nic. Jablonec se semknul na strohé centrum, krom jednoho objektu každoročky. Tou jedinou výjimkou se stala Schneiderova vila ve Zlaté ulici. Navrhl ji architekt Rudolf Günter, postavena byla v roce 1929.




Její prohlídku jsem si vybral na sobotní desátou dopolední, kdy proběhla komentovaná prohlídka zahrady s jejím autorem, Ing. Součkem. Když bylo jasné že se na mapě jablonecké již nic neobjeví, zabrouzdal jsem na mapu Liberce. Zde vsuvka, objekty byly letos přehledně k vidění přímo na Mapy.cz, stačilo si zvolit mapový podklad "Dny Evropského Dědictví". Chyběla ji snad jen možnost filtrace objektů podle dne, ve kterém jsou otevřeny. Na mapě Liberce mě zaujala možnost vystoupat na věž Libereckých kasáren, jak avizoval Genusplus už někdy v létě. V seznamu mě zaujalo i Liberecké podzemí - zde byl vstup bohužel na vstupenky, které v tu chvíli byly již všechny rozebrané.
Vymyslet plán na neděli už nebylo těžké vůbec. Pokud jsem si z mapy odmyslel objekty v neděli neotevřené a následně objekty zpoplatněné, zbylo jen Kitlovsko na Pěnčíně.

Přišla sobota. Budíme se teprve o půl desáté, následně ještě musím odvézt kamarádovi flashku. K vile přijíždím teprve v 10:45. Prohlídku zahrady tedy už nestíhám, prohlídku domu však ano. A vybral jsem si časově dobře: jelikož se o dvanácté prohlídka nekonala, dozvídal jsem se různé zajímavosti až do čtvrt na jednu.



Dozvídáme se například to, že plány vily byly překreslovány kvůli ochrnuté majitelce domu; vidíme kde bylo nalepené lino; za zmínku stojí i kamna, která byla umístěna naproti vchodovým dveřím - neboť fotografie byla objevena až po té, co tam byly dle stavebních plánů postaveny dveře. Vypisovat vše by bylo na dlouho, navíc stejně všechno nevím - pro velký zájem jsme se do některých místností ani všichni nevešli, a tak bylo někde slyšet jen každé desáté slovo. Narozdíl od pořadatelů se však velkému zájmu nedivím. Je prostě rozdíl, zda je zpřístupněná sokolovna, kam se dá podívat každý rok, nebo něco kam se běžně dostat nedá. Už chápu proč do sokolovny předloni lidé chodili jenom pro razítko na poznávací trase a na věž nešli - ne že by byla nezajímavá, ale prostě tam už byli minule a razítko do pracovního listu potřebovali.

Když ještě odbočím k této fotce - povšimněte si "skříněk" nad okny. V nich jsou schované (tedy momentálně ještě ne ve všech) dřevěné rolovací žaluzie.

Během prohlídky jsme prošli celý dům, z přízemí až na půdu a následně i do sklepení k základní zdi celého domu.



Ještě fotka jabloně na zahradě (roste zajímavě do písmene V) a můžu vyrazit do Liberce.

Zatímco ráno byla mlha, počasí už je lepší a tak je trochu vidět. Přijíždím ke kasárnám, uvnitř předkládám občanku a vyrážíme pod točité schodiště, kde čekáme na návrat předchozí skupinky.


Po vyjití točitého schodiště je další zastávka nad hodinami. Fotka hodin zezadu, to se nepodaří každý den.

Pak už stoupáme po žebřících nahoru na věž, která ač má zábradlí, dnes kromě vyvěšování praporu slouží hlavně pro chytání signálu. Přešlapuje se mezi kabely a tyčemi na střešní krytině, ale ten výhled za to stojí.





Ještě se ptám místních kam bych mohl dál, bohužel čas neúprosně tlačí. Letošní DED totiž kolidují s městskými slavnostmi v Tanvaldě. Teprve v neděli odpoledne mám konečně chvíli na to, vyrazit do Pěnčína.

Místo k zaparkování se zde najít dá, ovšem mrtvo zde zase také není. Kitlovsko umí nalákat bohatým doprovodným programem. Nejprve si jdu prohlédnout kostel (věž bohužel nepřístupná), následuje fara. Už zvenčí je vidět, že obojí by potřebovalo pořádnou rekonstrukci. Koncert v kostele mě příliš netáhne, raději se jdu podívat do fary na výstavu soch Davida Szalayho.

V horní části fary se v tu chvíli hraje pohádka pro děti, dole už stojí za zmínku jen sklářka vyrábějící skleněné figurky. Neodolal jsem a také jsem si nechal jednu vyrobit.

V mezičase jsem se chtěl jít podívat do Kittelova domu, který už několik let prochází rekonstrukcí. Postavit jej nechal doktor Kittel pro své pacienty, později se z domu stal klasický dům obývaný několika rodinami. V sedmdesátých letech však umřela poslední obyvatelka tohoto domu a ten pomalu začal chátrat. O objekt měl zájem Metrostav, přestavba však nebyla možná. Po revoluci dostal objekt do svých rukou Pěnčín, který jej pronajal nějakému podnikateli z ciziny. Ani ten se však k rekonstrukci nedostal. Až teprve před deseti lety se Pěnčínu podařilo koupit objekt zpátky a rekonstrukce po malých částech začala.

Jednu věc jsem však nečekal, a to že vyjma komentovaných prohlídek bude budova uzamčena. Mám tedy asi 45 minut do další prohlídky. Jdu se podívat do horního patra fary.

Kromě pár židlí a stolů zde není nic. Tedy až na stará kamna. I zevnitř je vidět, že faře by rekonstrukce neuškodila.

Chvíli ještě čekám na výrobu skleněného zvířátka a následně si jej odnáším do auta (nejsem si jist jak by přežilo prohlídku v mé kapse). Co to bylo za zvířátko, to je vám asi jasné.

Pak už čekám na šestnáctou hodinu a jdu se podívat do Kittelova domu. Na komentovanou prohlídku jsme dorazili jenom tři. Procházíme stavbou, dozvídáme se co je kde nového i původního. Fotil jsem, bohužel blesk kamera nemá. Vidět je něco jen na dvou fotografiích.


Na té první je jediná původní dřevená stěna, tedy její část. Zbytek byl v dezolátním stavu. Na druhé fotografii je horní kuchyně, což je také jedna ze zajímavostí tohoto domu. Obvykle se kuchyně stavěly pouze v přízemí. Zrovna ta spodní (pod tou na fotografii) však příliš dlouho používána nebyla. Po odchodu doktora Kittela byla zazděna a vznikly z ní sklepní kóje. Za zmínku zde u horní kuchyně stojí i díry ve zdech - aby se pacienti nedostali do styku s prachem, bylo jim přikládáno do kamen skrze zeď ze sousední místnosti. Tím celá zdejší prohídka končí, stejně jako letošní DED. Jsem zvědav, co mě překvapí za rok.

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?