Tiskar94 oznamuje...Tiskařův geoblog

FIRST GPS MAZE EUROPE + GEOCOINFEST EU 2013

Publikováno 10.09.2013 v 22:47 v kategorii Milý deníčku. . ., přečteno: 643x

...a po anglickém nadpisu si můžu dovolit konečně začít psát česky. Takže - tento víkend se v Praze konaly dva eventy, na kterých jsem nemohl chybět. Prvním z nich byl první GPS MAZE mimo Ameriku a druhý byl Geocoinfest, kde jsem taktéž vystavoval a prodával. Zatímco Maze bude v článku popsána očima návštěvníka, u Geocoinfestu to bude takový pohled z druhé strany (stolu).
Po všech přípravách, které zde raději nebudu vypisovat, jsme v sobotu kolem půl osmé ráno vyrazili do Prahy. Já, Yum-yum a spousta věcí na prodej ve zbytku auta. Bez jakýchkoliv problémů jsme dojeli ke Stromovce, kde jsme u silnice nechali auto a vyrazili na kešky po cestě. První byla hned nějakých 100 metrů od auta GC3EGHY. V sobotu dopoledne jsme byli jejími prvními dnešními návštěvníky a že by zde byla nějaká fronta, o tom se opravdu mluvit nedá. Stejně tak tomu bylo i u sousední tradičky, kde jsme však dali přednost namísto filmovky na souřadnicích vedlejší regularce, na kterou byl Skupec požádán aby přesunul souřadnice listingu. Ani na to nekouknul, takže ve výsledku zde v neděli byla filmovka vskutku přeplněná spoustou logbooků, a kačeři nevědíc o co jde se zároveň ve frontě logovali i do sousední regularky jako že "nemám tušení co to má za kód, ale proč se nezalogovat když to tu je". A pak už následoval GPS MAZE, první evropský, jenž měla na svědomí ČAGeo.
GPS Maze Europe
K nalezení zde byla spousta věcí, i když už tady jsme se mohli přesvědčit o tom, že lidé ukradnou co můžou. Například namísto dutého kaktusu jenž byl představen v pátek v ČT zde již ležela pouze v kamenu zastrčená krabička od Ramy, prý zmizela i nějaká speciální baterka v oné místnosti s hvězdami. Do exponátů se samozřejmě spousta lidí logovala opět stejně, jak tomu bylo u té předešlé regulárky.
GPS Maze Europe
Jinak tedy spousta zajímavých věcí, ač mě osobně zde nic příliš nepřekvapilo, jako něco co bych nevěděl nebo ještě nikdy neviděl.
Betatesty
Na můj vkus zde bylo až příliš lidí, k některým nástěnkám se skoro ani nedalo dostat. Raději nemyslet na to, jak to tu muselo vypadat o den později. Na MAZE jsme byli zhruba 40 minut a následně jsme vyrazili na blízkou tradičku (kde se to tedy také kačery jen hemžilo), u další tradičky cestou na metro už se dokonce jen podával logbook z ruky do ruky.
Cestou na metro jsme to vzali ještě přes GC2M098, když už jsem si vydupal její obnovu. Hledali jsme ji hezkou chvíli a prolézali všechno možné. Hlavní, na co chci upozornit, je hint: Čerstvý vzduch. Keš nakonec vyhrábl Yum za jedním z větráků, ale o co se chci podělit - tohle leželo jen kousek od souřadnic:
Uragán
Samozřejmě že jsem koukl i dovnitř, jestli se nejedná o nějakou megaeventovou verzi kešky. Na metro už jsme jakžtakž trefili, přestoupili jsme kde jsme měli a dojeli kam jsme potřebovali. Následoval oběd a pokus o nalezení tradičky věnované Království železnic. GPS nás všechny táhla na druhou stranu silnice a nemohli jsme ji nikde najít. Za pět minut dvanáct jsme to tedy vzdali vyrazili do království na event, který se zde od dvanácti konal.



Prohlédli jsme si celé muzeum, k čemuž tak nemám co napsat, neboť železnice je Yumův oblíbený obor a já tu byl prakticky jen jako doprovod. U východu z muzea se následně setkáváme s MaLiMaMaFrVi a také se spoustou zahraničních turistů, kteří právě logují námi nenalezenou keš. Po zadání souřadnic do mapy totiž zjistili, že je na té straně silnice u muzea.
Přes další dvě kešky jsme to vzali na tramvaj a jeli jsme na výstaviště, kde bylo v plánu vylepit komiksy. Ale ouha - desky ještě nejsou připravené. Pomáháme tedy s nástěnkami, vykládáme kamiony, pomáháme s pódiem a tak podobně.

Komiksy nakonec dolepujeme až kolem šesté hodiny večerní za pomoci Chozeho.


Během hodinky dojíždíme do Doubravčic k Lindě, kde strávíme dnešní noc. Přesně, večeře už je hotová. Po ní si ještě procházíme místní multinu, kde nikdo už přes dva měsíce nebyl. Oproti dnešní Praze trochu nezvyk, když u krabky nestojí kupa cizinců a nepodávají vám logbook. Poté už jen dopíjím pivo a jdu spát - přeci jen, v neděli vstáváme v pět.
Vstáváme a vyjíždíme. Naviguje nás Yumova gps v mobilu. Rozjíždím se, mobil padá na zem a vypíná se. Za jízdy znovu diktuji souřadnice. Buď špatně, nebo Yum omylem nacvakal do mobilu souřadnice o nějaký řádek vedle. Každopádně ve finále přijíždíme o 15 km za výstaviště a čas se krátí. Na výstaviště nakonec dojíždíme až krátce před půl osmou. Rychle vybalit a o půl deváté už stojí před výstavištěm dlouhá fronta lidí.

Počet lidí mě opravdu překvapil, ač jsem s tím zjevně měl počítat. První cedulku "vyprodáno" nalepuji už o půl desáté. Zájem je takřka o všechno. Travel bugy, moje Travel Lizardy a Wooden Tagy, PETky a filmovky (zde projevili zájem hlavně cizinci), knížky Vořechových a tak dále a tak dále. Samozřejmě si dělám i chvilku na projití tabulí s CWG a sleduji kačery, které si pročítají komiksy a něktěří si je dokonce i ofocují.
Doprovodná hudba mi příliš nesedla. Teď nemám na mysli zrovna revivalovou Abbu, která zpívala falešně, ale hlavně to, že jsme i u našeho stolu téměř v rohu tu hudbu přeřvávali. Kolem páté odpolední začínáme balit těch pár věcí co zbylo a zároveň i uklízet celé výstaviště. Mimochodem, na osmnáctou hodinu byl slíben raut prodejců a sponzorů. Někteří prodejci onu hodinu jen seděli u stolů, jiní, když viděli že se nejdříve začne uklízet výstaviště, raději odjeli. My měli co dělat. Na rozebrání všech dřevěných tabulí měly původně být tři aku vrtačky. Jednu jsme našli hned, další dvě nikoliv. Po půl hodině jsme se dozvěděli, že jsou společně s klíčky zamknuté v jednom z aut. Moc tedy neodpočíváme a po dvou chlebech opět pokračujeme v práci. Kolem půl osmé ještě s jednou místní kačerkou zajíždím pro další vrtačky k ní domů a nakonec společnými silami se všemy organizátory něco kolem půl jedenácté rozebírání tabulí končí. Na místě jsou ještě nahromaděné stoly a židle, ale s tím už si organizátoři poradí i bez nás.
Samozřejmě nemůžu zapomenout na to nejdůležitější: Na Geocoinfestu byli i zástupci Groundspeaku: Jeremy, Bryan, a hlavně mně nejznámější Annie, od které jsem dokonce dostal i menší dáreček v podobě trackovatelného travel tagu HQ. Musím říct, že na tento megaevent budu rozhodně vzpomínat jen v dobrém a říkám rovnou - kdo nebyl, ať už si to omlouvá počtem lidí nebo čím chce, prohloupil.

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?