Tiskar94 oznamuje...Tiskařův geoblog

K roverům

Publikováno 13.08.2012 v 23:33 v kategorii Milý deníčku. . ., přečteno: 660x

Už nějakou dobu jsme uvažovali nad společnou výpravou do Jizerek. V plánu byl hlavně odlov kešky na jedné z jizerských tisícovek a také archiválie roverů. Vše se naplánovalo, a v neděli jsme vyrazili.
Hned první překvapení nás čekalo na nádraží v Jablonci. Někdo si ustlal v tunelu mezi Smržovkou a Lučany, takže do Smržovky jedeme namísto vlaku autobusem. V Josefově Dole jsme vystoupili jako jediní cestující z vlaku a vyrazili k místní "jéence", kterou většina z nás ještě neměla odlovenou. Od ní pochází i počáteční skupinové foto: zleva já, mank-mank, mirok, florbalista a yum-yum.
Naše grupa v Josefáči
Od ní se vracíme zpět k nádraží a následně po žluté směrem na Mariánskohorské boudy. Na křižovatce s modrou kluci navrhují zajít na zhruba kilometr a půl vzdálenou tradičku k vodopádům. Odmítám, ale jsou v přesile. Vyrážíme tedy po modré nahoru.
Vodopády Jedlové
Nahoře u vodopádů si sedám na chvíli odpočinku, zatímco ostatní jdou lovit. Poté doplňujeme síly a vracíme se zpátky do Josefáče.
U vodopádů
A opět nahoru, tentokrát už po žluté.
Já na Mariánskohorských boudách

S menší přestávkou na Mariánskohorských boudách stoupáme podle popisu cesty v listingu nahoru na Milíř. S mirokem a florbalistou přicházíme k vrcholové skalce jako první, najdeme kešku a lezeme nahoru.
Milíř (jizerské hory)
Je tady opravdu nádherně. Vidíme odsud Tanvaldský Špičák, Štěpánku, Krkonoše, Jizeru, Vysokou Kopu i Ještěd.
Výhled z Milíře
Podle starších fotek zde dříve byl i turistický notes. Dnes však zbyla pouze tužka přidělaná k pahýlu stromu.
Já na Milíři
Yum-yum na Milíři
Na vrcholku trávíme někde dvacet minut, a pak se vracíme stejnou cestou na Mariánskohorské boudy. Tedy s menší přestávkou u posedu.
Yum-yum na posedu
Mirok s kosou
Odsud pochází jedna opravdu zábavná hláška. Přišla řeč na jednu jabloneckou mysterku, konkrétně GC3A5FJ. K jejímu vyluštění je potřeba vědět datum narození Chucka Norrise. Nejprve jsme jednomu nejmenovanému kolegovi objasnili, že se dá zjistit přesný datum i jinak než z vtipu, že druhá světová válka skončila protože se Chuck narodil. Následná otázka mě dostala: "A jak se jmenuje ten herec co Chucka hraje?"
Posezení u protržené, yum-yum

Po odlovu tradičky u protržené přehrady jsme chvíli posedli u řeky (dětičky si hrály házením šutráků do vody, ale žabky neuměl nikdo) a následně vyrazili k věži.
Před výpustí
Došli jsme k výpustní štole. Před ní jsme nejprve chvíli vtipkovali (že uděláme poslední fotku než tam umřeme a že tam určitě bude nepublikovaná keška), a následně bez Davida který zůstal hlídat baťohy vlezl dovnitř. Moc daleko se nedalo, pod věží bychom museli po čtyřech.
Protržená přehrada - ve výpustní štole
Světlo na konci tunelu
Filmovka ve štole
Vskutku, nějaká filmovka zde byla. V ní i nějaký papír, na něm asi dva řádky propiskou. Co na něm bylo napsané jsme se však nedozvěděli. Možná to byl log nějakého BFkaře před námi, možná vzkaz pro nějakou jinou hru. Papír byl natolik promočený, že jej nebylo možné rozdělat. Uložili jsme jej tedy zpátky do filmovky a nechali k přeluštění příštím generacím.
Florbalista u protržené přehrady
Od protržené přehrady naše cesta vedla dále po žluté a pak kousek po neznačené. Zhruba po čtyřech kilometrech jsme došli ke kešce Mistr Jan, která má být narážkou na archivaci sousedních roverů. K roverům jsem vyrazil deset vteřin před kolegy, ale u nich už byl rozdíl pět minut. Nejprve mi nešla keška otevřít, a když povolila, majzla mě do kolena. Vyměnil jsem CWG, vzal TB a čekal na ostatní. Po chvíli se přeci jenom vynořili, i když z jiné světové strany než jsem očekával.
U roverů
Po lesních průsecích jsme to vzali dolů na silnici a podél Souše došli až ke stejnojmenné mysterce.
U Souše
Tady jsme se rozdělili. Zatímco já s Yumem jsme pokračovali na Horní Polubný, ostatní to vzali po turistické do Desné na vlak.
Vyhlídka Horní Polubný
Yuma cestou chytla noha, ale ke zdejší výhledové kešce došel bez problému. Ten listnáč vedle lesa mi na objektivu uvízl už několikrát, ale žádná z dříve pořízených fotek nevydržela až do dnešního dne.
Yum-yum stoupí ke kešce
Výhled odsud byl také krásný, hlavně na Štěpánku.
Výhled Horní Polubný
Hledání nám chvíli dalo. Nakonec nalezl Yum na místě, kam jsem se koukal jako první - ale nedostatečně.
Yum-yum na vyhlídce Horní Polubný
Yum-yum si ještě odlovil zdejší VTAčko a Havárku staré Lízy. Do Tanvaldu jsme nakonec došli jen pár minut před odjezdem vlaku, takže zdejší pavoučí keš necháváme až na příští společný výlet.

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?