Tiskar94 oznamuje...Tiskařův geoblog

Karkonoski event a kolejová série

Publikováno 22.10.2012 v 23:16 v kategorii Milý deníčku. . ., přečteno: 623x

V Polsku se v sobotu konal event, tak jsme se rozhodli vyjet. Vyrazili jsme ve složení já, Harmonicboy, Super Tomáš a Špelda.
Ráno mě liberečáci nabrali u Shellky, ještě jsme u Jelena nabrali Špeldu a vyrazili jsme do Harrachova. Tam jsme dorazili zhruba ve čtvrt na deset, tedy patnáct minut po plánovaném publikovaní keší při cestě k eventu. Bohužel mi nejde propojit notebook s mobilem, převádíme tedy souřadnice a přes wap hledáme nové kešky v okolí. A ony prý žádné nové nejsou. Přejíždíme tedy hranice a zastavujeme u nádraží ve Szklarské Porebě.
Nádraží Szklarska Poreba
Hned nad nádražím jsou Bílé skály, u kterých je naše první dnešní plánovaná keška. Chvíli hledáme mezi skalami a během chvíle nacházíme. Ještě se jdu trochu rozhlédnout a pak pokračujeme zpátky k nádraží.
Výhled z Bílých skal
Při přecházení kolejí přichází notifikační smsky, ještě že jsem to na ty tradičky před odjezdem nastavil. Špelda si ještě odlovuje sousední tradičku kterou my máme už z minula a vyrážíme směrem k eventu. Během cesty diktuji souřadnice a Špelda je zapisuje do GPSky. Ještě pohled na mapu, a hned víme, kterou máme nejblíž. Promotáváme se Piechowickými uličkami, na kraji lesa necháváme auto a vyrážíme na první z čerstvě publikovaných kešek. Chvíli hledáme, hinty se do smsek už nevešly, a během pár minut Harmonicboy nachází. Dnešní první FTF. Zalogujeme se, kešku schováme zpátky a pokračujeme na další kešku. Tam nás také čekalo FTF. Teprve tam si také všímáme, že je obsahem je i FTF certifikát, kterého jsme si v předchozí keši nevšimli.

Ještě jsem se nezmínil o tom, jak v Polsku ty kešky vypadají. Je pravdou, že geocaching je v Polsku trochu na jiné úrovni. Nejspíš je to tím, že jej tam zatím nehraje tolik lidí. Kešky tam jsou krásné, na zajímavých místech, a plné krásných a zajímavých předmětů na výměnu.


Z lesa se vracíme zpátky na cestu a přes louku pokračujeme na další keš. I zde nás čekalo FTFko. Bez hintů však lovíme keš jiným způsobem, než bylo dle listingu zamýšleno.

Teprve cestou zpátky se dozvídáme, že pod stromem ležel dlouhý klacík, s jehož pomocí se měla keška ze stromu sundat bez nutnosti na něj lézt.

Po cestě stoupáme k další keši a za zády se nám otevírají krásné výhledy.

Z louky se postupně dostáváme do lesa a nacházíme další a další kešky. A další a další FTFka.



Teprve u deváté kešky nás někdo dochází. Rychle nacházíme, logujeme, a pokračujeme dál. Pavla keška trochu vyděsila, ale to ještě nevěděl, že na dalších souřadnicích jej vyděsí keš ve tvaru velkého pavouka hned vedle hlavy.

U poslední tradičky se už setkáváme s dvěma skupinami poláků. Ještě přes wap stahuji listing bonusovky, a na té získáváme dnešní dvanácté FTFko (nikdo nás nikde nepředběhl). A od bonusovky už pokračujeme rovnou na event, kam přicházíme oproti plánu zhruba o hodinu později.




Konečně jsme poznali známého zakladatele Ochkarola, i spoustu dalších polských kolegů. A celkem jsme si i rozuměli. Zajímavá byla i debata mezi Špeldou a zjevně nejstarší polskou účastnicí eventu. Zeptala se jej, zda ví, komu patří celá země. Odpověděl, že nejspíš prezidentovi. Jakmile mu odvětila "Jehówa", byla jejich společná konverzace u konce.
Event se konal u Bobřích skal, takže jsme se rovnou mohli i rozhlédnout po okolí a odlovit zdejší vrcholovou kešku.


Trochu jsme promluvili s polskými kolegy (kupodivu jsme si i rozuměli) a zhruba po hodině jsme vyrazili zpátky k autu. Tedy ještě jsme cestou odlovili jednu starší tradičku, kde jsme se potkali české kolegy Kubacom a ještě další poláky. Během chvíle nacházíme na stromě elektroměr s dvěma zámky. Jeden na kód a druhý na klíč. Hint? Všechno potřebné je tvá hlava.

Nejprve zápasíme z daty na elektroměru a daří se nám odemknout kódový zámek. Následně se po chvíli šroubování dostáváme i ke klíči. Celkem jsme otevíráním schránky strávili zhruba dvacet minut a shodli jsme se, že v česku by takováhle keška určitě nevydržela. Za posledních sedm měsíců má čtyři nálezy.
Po návratu k autu se ještě vracíme se Super Tomášem ke keši kde jsme zapomněli cerifikát, ale už jej někdo vzal za nás. Sedáme do auta a vyrážíme do Piechowic. Na druhé tradičce se zasekáváme. Prohledáváme zábradlí na mostě, ale nikde nic nevidíme. teprve při návratu k autu si Harmonicboy všímá, že veprostřed mostu není tabulka s logem firmy či rokem stavby mostu, ale s logem geocachingu.
Objížďkou se pak dostáváme až do Kowar, kde je série keší u nepoužívané železniční trati. První keš ze série hledáme za zády dopravních policistů, vůbec v celém městě potkáváme policejní auta každých pět minut. Za to druhá keš je v lese, tak máme možnost nápadnějšího hledání.

U třetí sériovky ve městě se zase kryjeme před partou mladistvých na nedaleké lavičce, čtvrtá nás zavedla na rozpadlé nádraží.

Nádraží Kowary
Pěkná byla i procházka po nepoužívaném viaduktu.
Viadukt Kowary
Viadukt Kowary
Pomalu se nám stmívá a poslední tradičku ze série lovíme už za tmy. Nejprve parkujeme na odpočívadle u silnice, ale říkáme si že raději auto schováme v boční uličce vedoucí zhruba směrem ke keši. Bohužel zjišťujeme, že ta boční ulička vede akorát do nějakého oploceného areálu. Ještě jej zkoušíme objet, ale když nacházíme první možné místo na zaparkování, už jsme od kešky více než kilometr. Vracíme se tedy zpátky na odpočívadlo a s čelovkami vyrážíme strmým svahem dolů ze silnice. To už v areálu pod námi houká alarm. Zhruba po deseti metrech nás však zastavuje plot.

Pokoušíme se jej obejít z levé strany, zdá se nekonečný. Konečně zahýbá dolů, tak se radujeme. Ač je zde pěšinka, každou chvíli zakopneme o nějaký pařez nebo tak něco. Jenže radost byla předčasná - plot o kus níže opět pokračuje více do leva. Pěšinka po chvíli mizí dírou v plotě. Rozmýšlíme se, a jakmile někdo vypnul alarm, vydáváme se po ní. Stáčí se trochu jiným směrem než potřebujeme, další dírou opět vylézáme a to už jsme na trati. Pěšinka pokračuje dále do nějaké vsi, nás však čeká zhruba 400 metrů ke keši. Po obou stranách je plot hlídaného pozemku, a uprostřed jdeme my, čtyři světýlka. Kešku nalézáme, opisujeme poslední chybějící část souřadnic pro bonusovku a vydáváme se zpátky k autu, tentokrát druhou stranou. Přicházíme na nějakou silnici vedoucí do areálu odspodu, rozhodně bychom si cestou po ní ušetřili spoustu času a sil. Škoda, že není v mapách. Hledáme nějakou cestu podél plotu nahoru, nacházíme pouze opravdu úzkou pěšinku. Když zacházíme do lesa, slyším nějaký hlas. Otáčím se, a asi sto metrů za námi jdou nějací dva lidé s baterkami - zjevně hlídači. Prý jsem ale byl jediný kdo se otočil, a dokonce i jediný, kdo je slyšel. To už ale mizíme v lese a následně v autě. K bonusovce je to vzdušnou čarou něco přes dva kilometry.
Dle toho co jsme slyšeli na eventu jsme si mysleli, že bonusovka se nachází někde v tunelu. Teprve při prohlížení mapy doma si však všímám, že tunelu je věnovaná nesériová multina, kterou jsem na cestu nepřipravoval. Jedeme tedy kam se podle map v GPSce Harmonicboye nejblíž dá, u hlavní silnice parkujeme a nasazujeme si čelovky. Při rozhlédnutí zjišťujeme, že ve směru kam chceme jít je nějaká vesnice. Špelda zapíná svoji téměř vybitou navigaci, a než se úplně vypnula, ještě nám stačila říct že tam vskutku nějaká vesnice je a jsme jenom nějakých sto metrů od odbočky. Sedáme tedy opět do auta, pokračujeme dál vesnicí a na jejím konci auto necháváme. Kolem uštěkaného psa se vydáváme do lesa. Dojdeme na navezený svah, kudy dle map vedla železnice. GPSka však ukazuje ještě dalších sto metrů do lesa, tak se vydáváme za ní. Celou cestu však tvrdím, že tam určitě nic nebude, protože by ta keška měla být dle toho co jsem slyšel jednak v tunelu, a jednak by měla rozhodně být u trati, kterou jsme podle map již přešli. K mému překvapení se však po devadesáti metrech ocitáme u prudkého srázu a slézáme do míst, kudy dříve vlak určitě musel jezdit. Ale koleje už tady také nejsou, stejně jako elektrické sloupy (trať totiž byla původně elektrifikována). Nacházíme bonusovku, vracíme se k autu. Při cestě zpátky ještě zastavujeme na jedné drive-in keši u pomníku s krásným výhledem a jako poslední jsme si nechali keš u nějaké lesní hrobky.

Auto jsme nechali u nějakého pamětního kamene a po cestě jsme se vydali do lesa. Z cesty jsme asi padesát metrů před cílem odbočili do kopečka, a to už jsme byli u nějakých skalek, které v sobě skrývaly dvoje kamenná víka. Keš nebyla zrovna přesně zaměřena a hint "hodně hluboko" spíše radil, abychom prohlédavali dutý strom a skalní dutiny v těsné blízkosti hrobky. Měl jsem s sebou vytištěný obrázek kešky položené na pařezu, ale nebyl jsem si jistý, zda se vskutku jedná o fotohint, nebo jenom ukázku krabky. Po pětiminutovém bloudění po okolí a prohledávání pařezů konečně nacházím ten správný s keškou. Vracíme se k autu, dojíme poslední zbytky jídla, cigárko, a směr Česko.

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?