Tiskar94 oznamuje...Tiskařův geoblog

Palackého stezka

Publikováno 21.07.2012 v 23:56 v kategorii Milý deníčku. . ., přečteno: 780x

Původně celá červeně značená vedla z Tanvaldu a ve Spálově se napojovala na Riegrovu stezku. My jsme se dnes vydali na její druhou část z Návarova do Spálova.
Začali jsme tím, že jsme dojeli autobusem do Držkova. Zde pro mě byl trochu problém se zorientovat. Cestu sem jsem znal jenom autobusem a podle mapy jsem myslel, že jsme v nějaké jiné části Držkova. Dva lesíky uprostřed louky které jsem znal z fotomapy mě však pomohly se zorientovat. Tam někde je první dnešní tradička.
Lesík
GPSka ukazuje něco kolem tříset metrů. Táta si sedá na lavičku u nedaleké kapličky a já se vydávám za šipkou ke kešce. Už jsem se sem jednou chystal, dokonce jsem i vyluštil hint. Jenže to už je tak dávno, že jsem ten hint s sebou samozřejmě neměl. Trochu jsem prošmejdil místa, která byla vychozena, a kešku jsem nakonec našel na místě zarostlém maliním.
Držkovská dršťková cache
Po zalogování a výměně CWG si chci na papír se souřadnicemi zapsat čas nálezu. Dříve jsem psal čas do mobilu, ale od doby kdy se mi začaly ztrácet zprávy z konceptů raději preferuji papírovou podobu. Jenže já ten papír nemám. Šmátrám po ostatních kapsách, hledám jestli jsem ten papír náhodou nevhodil do kešky. Nikde není. Už to skoro vypadalo, že to byla pro dnešní den poslední keška (i když jsem vlastně měl 'zálohu' papíru na kartě ve foťáku), ale papír jsem našel při cestě zpět zhruba padesát metrů od lesíka. Měl bych si na kapsy přišít knoflíky.
Osada Návarov
Po silnici jsme došli dolů do Návarova. Zdejší dominantou, kterou jsi alespoň já pamatuji, jsou zbytky mostu. Ten zde stával do konce druhé světové války, kdy jej němci údajně vyhodili do vzduchu. Jiné zdroje zase uvádí jako rok rozboření mostu rok 1955. Dříve na něm prý dokonce stávala socha sv. Jana Nepomuckého, která je dnes k nalezení u zdejšího zámku.
Návarov most
Rusové následně postavili o kus vedle jeden z jejich transportních mostů. Dřevěná mostovka sice již minimálně jednou konstrukcí prošla, avšak můstek pro pěší, který není originálním dílem stavebnice, byl 'opraven' trochu jinak - z obou stran je přehrazen červenobílým prknem značícím zákaz vstupu.
Po turistické značce jsme pokračovali ke zřícenině hradu Návarova. Vždy jsem si myslel, že hrad padl při nějaké bitvě, ale skutečnost je jiná. Rozbořen byl císařským rozkazem roku 1644, aby se nestal základnou loupežníků. Ze zbylých zdí v lese je však stále dobře vidět, jakou rozlohu hrad původně měl.
Hrad Návarov
Dřevěné oplocení minulý rok podlehlo zubu času a rozpadlo se. Doba, kdy se návštěvu tohoto místa pokoušel někdo na jednu sezónu zpoplatnit je již dávno pryč. Jelikož ve zbytcích hradu byla nějaká početnější skupinka turistů, vzali jsme to nejdřív na kešku. Krom menší zacházky se jednalo o celkem rychlý nález, něco jsme směnili a následně vyrazili na hrad.
Hrad Návarov
Táta pamatuje k tomu vrchnímu okénku ještě dřevěné schodiště. Já si to tu však pamatuji stále takhle. Občerstvili jsme se a vyrazili zpátky k mostu na Palackého stezku, tedy její druhou část. Její začátek je celkem drsný. Táta na jednom z viklajících se kamenů uklouzl a sjel zhruba dva metry směrem k řece. Kupodivu se udržel na nohou.
Tanvaldská Kamenice
První stage multiny nedělá díky zapamatování si fotohintu jakýkoliv problém. Při zadávání souřadnic další stage do GPSky však zjišťuji, že jsem při domácí přípravě nedomáčkl klávesu C při kopírování a pro druhou i třetí stage mám napsané stejné souřadnice. U druhé stage jsou zrovna mudlové, takže musíme chvíli v dostatečné vzdálenosti počkat a po jejich odchodu vytahuji mikrošku z předpokládaného umístění. Po chvilce odbočujeme z turistické značky a zkracujeme si cestu přes Jesenný, konkrétně přes Bohuňovsko.
Měřící stanice Jesenný
Před mostem přes Kamenici se znovu setkáváme s červenou turistickou značkou, která pokračuje rovně. Táta ji zná jako zacházku, takže to bere bokem kolem vlakového nádraží. Já pokračuji po červené dál a hledám místo z hintu, na kterém by měla být třetí stage. Nedaří se mi. Zato jsem nastoupal o dost víc metrů než táta a ušel zhruba o kilometr víc. Nakonec se setkáváme na domluveném místě, kde tu třetí stage odhadoval táta. Jenže to místo se nenachází na červené značce, ale zhuba o 300 metrů jinde. Přesto jsme jej prověřili a následně se vydali do kopečka na červenou.
Bohuňovsko, lávka přes Kamenici
Odhadování třetí stage vzdáváme a vydáváme se na čtvrtou. U té jsme se chvilku zasekli, ale během dvou minut podlehla. Máme čísla A, B a D. Na páté stage ještě získáváme vzoreček a dopočítáváme. Se znalostí kontrolního součtu je chybějící C celkem jasné, ale i tak je v celém vzorečku potřeba nejméně. Během chvilky už jsme u finálky, kterou měl v ruce jako poslední člověk před námi owner při kontrole minulý týden.
Táta s finálkou
Keška je plná CWG, ale k velké výměně nedochází - všechna jsou ownerova. Také je zde zhruba dvacet propisek, které jsem již jednou v ruce měl - při jejich potiskování na praxi.
Ze stezky pokračujeme na Spálovské vlakové neštěstí. Pětadvacátého srpna roku 1990 se zde srazil osobní vlak jedoucí ze Železného Brodu s nákladním vlakem jedoucím z Tanvaldu. Na vině byla špatná komunikace výpravčích z Jesenného a Železného Brodu. Údajně jsem tu s tátou už také jednou byl, ale nepamatuji si na to. Namísto dřevěných cedulí za pomníkem je dnes již pouze železná konstrukce.
Pomník železniční neštěstí Spálov
Krabička přesně na nule byla odlovena na první hmátnutí a odsud jsme vyrazili podél silnice na autobus do Brodu. Cestou jsme odlovili ještě jedno VTAčko. Táta jej zde zkoušel najít už dvakrát, jenže při mém vysvětlení že se jedná o magnet hledal cosi trochu jiného. Do Brodu docházíme zhruba po šesti hodinách.
Železný Brod

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?