Tiskar94 oznamuje...Tiskařův geoblog

Propadám!

Publikováno 21.01.2011 v 20:37 v kategorii Milý deníčku. . ., přečteno: 506x

Je krátce před půl dvanáctou a právě jsem se vrátil ze školy. Jak je možné, že tak brzo? Směju se. Tady už nepomůže ani psychiatr. Ale pojďme nejdřív odbočit.
Na čtvrtek jsem si plánoval vydat se do Machovských končin na nějaké kešky. Pak to nějakou chvíli vypadalo, že pojedu s jedním kačerem jinam - ale nakonec zase ne, tak jsem přeci jenom vyrazil. Byla to taková cesta v prvním druhém sněhu. Pojdme se kouknout na fotečky:
RybníkTmaPrvní lampa ve Žďárkách
To by byly fotky, a teď tedy jak jsem šel. Naplánoval jsem si čtyři kešky, ale vyrazil jsem až poměrně pozdě, okolo čtvrt na tři. Cestou k první kešce jdu pořád po cestách směrem za šipkou, až jde šipka úplně doleva. Do toho nejprudčího kopce. Byla to cesta v druhém prvním sněhu, docela se to klouzalo. Odměnou mi byl krásný výhled od kešky. A od té zase tím nejprudčím kopcem dolů a přes pastviny na další kešku. Taktéž v pohodě. U třetí kešky však padla tma, baterku jsem neměl a ještě se mi vybily baterie v gpsce. Tak jsem se vydal zpátky po svých stopách až ke druhé krabičce. Kousek od ní byl rozcestník. V té tmě jsem na něm neviděl jaká barva to byla, ale byla tam psaná zvonička. A jeden a půl kilometru. Čekal jsem, že to vede do Žďárek. Kdepak. Po tmě jsem se ze značky ztratil, o pár minut později na ni opět došel. Říkám si - že by první baráky ve Žďárkách? Kdepak. Vylezl jsem na Závrchách. Říkám si - super, odsud už trefím i po tmě. Kdepak. Přes cestu na rozcestí byla spadlá bříza a já odbočil blbě. Nakonec jsem vylezl zase na turistické značce. Zacházka jak něco. Naštěstí jsem pak už odbočil správně. Ani nevíte, jak rád jsem viděl první lampu ve Žďárkách.
Už jsem si myslel, že od výletu štolou to byl takový pohodový geocaching, kde úrazy hrozí jen minimálně, a dneska jsme přišli na to, že mám v uchu roztrhlýho klíšťáka.
A teď zpátky k tématu. Kdy to začalo? Nevím. Koukám do dětství. Rodiče ve mně vidí vysokoškoláka. Jdeme dál. Základní škola. "Člověk bez maturity jako by dneska nebyl." Dneska. Jak je to možné? K tomu se vrátím níže. Pojďme dál. Konec deváté třídy, učitelka na angličtinu. S tou angličtinou byly na základce vždycky problémy. Nejprve jsem (na prvním stupňi) měl učitelku, která šla na mateřskou. Druhý stupeň jsme začali s jedním učitelem, který však pak začal učit informatiku. Dostali jsme další učitelku. U té to bylo vskutku peklo. Skoro každému u ní vycházela pětka. Požádal jsem o přesun do druhé skupiny. Asi týden po přestupu dala učitelka moji původní skupiny výpověď a oni dostali nového učitele. I těm největším debilům ze třídy vycházela jednička. Zatímco v té skupině kde jsem byl já měli i jedničkáři problém jedničku mít. Přišel konec roku, učitelka rozdávala známky na vysvědčení. Přitom se ptala, kdo kam jde. Ondra, kamarád, ji řekl, že jde na gympl. Dala mu jedničku, i když mu řekla, že ji na gymplu mít nebude. Došla ke mně. Řekl jsem, že jdu na tiskaře. Dala mi dvojku, s "Na výučáku nebudeš mít problém si ji obhájit." Chápete to? Ona vůbec nepočítala s tím, že bych šel na nějaký maturitní obor. Ona věděla, že na něj prostě nemám! A pak? Přišlo září. Jakoby Bůh chtěl zasáhnout a říct nedělej to - volala nám ředitelka z Liazu, jestli tam nechci na výuční obor na zedníka. Z Poříčí mi nepřišla přihláška na intr. To měly být znamení. Znamení, jejichž význam si uvědomuji až teď, po roce a půl.
Čím je způsobeno to, že člověk bez maturity je dneska nic? Tím, že maturitu má dnes každý. Podobně jako to bylo s těmi hodnostmi u vojáků, že člověk nastoupil a hned byl desátník. Zatímco na maturitní obor tiskaře letos nastoupil plný počet studentů, na výuční obor se přihlásili čtyři. Škola to měla s vybíráním jednoduché. A když tedy vezmeme, že maturitu neudělá z těch co se přihlásili na studijní obor 40% studentů, stejně má maturitu každý druhý tiskař. A tak by to nemělo být. Školy by si měly uvědomit, že ze základních škol vychází malo dětí, tak holt musí obory omezit. Ale to oni ne. Však proč by, když za nástup každého žáka mají peníze. A když nastoupí? Už jim to je jedno. Příkladem může být jedna spolužačka, Martina. Snaží se o přestup z maturitního oboru (z druhého ročníku) na obor výuční. Dnes se měla dozvědět, zda přestoupí do druhého ročníku, nebo bude muset do prvního. Namísto toho se jim do toho připletla učitelka matematiky, která evidentně nestojí o to, aby Martina dále na této škole studovala, a řekla ji, že není nejvhodnější přestupovat na výuční obor, neboť dle jejího mínění by Martina nezvládala matematiku ani tam.
Problémy s psychikou jsem měl už v prváku. Na konci roku jsem uvažoval, zda nemám přestoupit na učební obor. Nakonec jsem nepřestoupil. Nějak jsem se protloukl do druháku, tak co tu maturitu nezkusit, když člověk bez ní jako by nebyl. Neustále slyšíme od učitelů, jak jsme hloupí a že odmaturovat nemáme šanci. Aby jo. Učitelé mající na starosti maturity se mezi sebou domlouvají a následně si chodí vsadit do Fortuny.
Po nedávném úrazu přestávám všechno řešit. Zbláznil bych se z toho. Včera jsem mluvil s vychovatelkou. Opět mi řekla, že maturita je dneska potřeba. Ať to ještě nevzdávám.
Dneska jsme psali písemku z češtiny. Kouknul jsem na to, zapamatoval jsem si co je to romantismus, a představitele. No samozřejmě že romantismus. To je snad jasné, ne, že v době, kdy děcka neumí gramatiku, se učíme literaturu. Otázky byly postaveny tak, že jsem nedokázal odpovědět vůbec na nic. To bude čistá pětka. Je docela k naštvání sedět v lavici s nejlepší žačkou ze třídy. Když se válíte po lavici, ona celou hodinu píše a pořád píše a furt ještě má co psát. Po písemce jsem se sebral a odešel jsem na intr. Každý pátek z té školy chodím dřív a dřív. Já už to tam prostě nemůžu vydržet. Aspoň se už můžu těšit do práce. Praxe mě hodně baví. Dělám tam to, co mě baví, dostávám za to dobře zaplaceno a ještě k tomu tam mám hodnýho šéfa. Jenom nějak přežít tu školu. A už bych se opravdu měl rozmyslet a zažádat o přestup. Protože jakmile přijedu domů a nadhodím toto téma, zase to skončí tím, ať tam ještě zůstanu. Zase to skončí tím, že maturitu má dneska každý. A to je způsobeno špatným nastavením našeho školství. Školství, jehož úroveň se od roku devadesát pořád jen propadá. A myslíte, že se někdy zlepší? Myslíte, že se to někdy zlepší v zadluženém státě? Ve státě, kde jsou ti politici natolik inteligentní, že naši zemi zadlužují? Ti že mají maturitu? No, to mi tak trochu říká, abych se o tu maturitu pokusil i já, když vidím ty tupce, kteří maturitu mají.
Teď jsem o tom mluvil s otcem. Je mu naprosto jedno, jestli jsem na oboru maturitním, nebo budu na výučním. Promluvím si s matinkou. A pak? Řekne mi, ať jdu na výuční. To samý mi řekne šéf v pondělí. A já? Já začnu slibovat, jak to doženu, a že z toho maturitního tam nechci.
Editace: Nakonec jsem měl nejlepší vysvědčení ze všech tiskařů ve třídě.

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?