Tiskar94 oznamuje...Tiskařův geoblog

Protržená přehrada > Tanvaldský Špičák

Publikováno 21.05.2011 v 23:11 v kategorii Milý deníčku. . ., přečteno: 581x

Dnes dopoledne jsme s tátou vyjeli do Antonínova a vydali se na výlet spojený s odlovem tří plánovaných kešek.
Došli jsme na nádraží v Pasekách. Zde se dozvídáme, že vlak má 17 minut zpoždění. To jsem si mohl ještě pospat. Mimochodem, víte že na nádraží v Jabloneckých Pasekách se nachází jedna taková rarita? U nádraží jsou totiž závory takzvaně na ruční pohon. Vždycky než jede vlak vyběhne pokladní a stáhne závory. Jakmile odejde, tak zase vyběhne a dá je nahoru.
Nádraží Jablonecké Paseky
O dalších takovýchto závorách vím například ve Velkém Poříčí: Zde však jsou takřka na polní cestě, pořád dole a zamčeny na zámek, od koho má klíč kdo ví kdo.
Čekal na nás i přípoj ve Smržovce, takže jsme mohli v klidu dojet až do Antonínova.
Vlak v Antonínově
Odtud jsme se vydali kolem bývalé školy v přírodě, na křižovatce vlevo, kolem domova důchodců a následně po turistické značce nahoru na Mariánskohorské boudy.
Potůček v tom horku potěšil.
Potůček
Do kopce jsme šli stejně rychle jak cyklisti před námi. Jenom jeden z nich pochopil, že rychlejší bude, když kolo raději potáhne vedle sebe.
Asfaltka
A odtamtud jsme pokračovali k protržené přehradě. 18.září 1916 se zde objevila puklina v hrázi a asi hodinu a půl poté se hráz protrhla. Zajímavé je, že zatímco výpusť byla vybudována z betonu, hráz byla z kamenů. Patrně to bylo tím, že přehrada se začala stavět krátce před válkou - v roce 1912. Přehrada byla zkolaudována roku 1915. Přesně 10 měsíců na to se hráz protrhla. Dělníci se snažili naplno otevřít výpustě, podařilo se jim to však pouze ze tří čtvrtin. Následně už museli sami utéct, aby si zachránili život.
V roce 1937 byl v Desné u mostu odhalen pomník jako vzpomínka na tuto katastrofu, při které přišla o život spousta lidí.
Vrchní část výpustě
Odbočili jsme ze značené cesty a vydali se kaskádovitou výpustí dolu. Prvních pár metrů po bývalou hráz je celkem v pořádku, ve zbytku je jen uzoučka pěšinka mezi smrčky. Beton se pod vašimi seskoky ze stupínků láme.
Kaskádovitá výpusť
V lese jsou vidět části rozbořené hráze. Dokonce zde někde ještě prý leží i levé křídlo šoupátkové komory, kam jej odvalila tekoucí voda.
Zbytky hráze protržené přehrady
A samozřejmě že zde je i keška - to bylo to hlavní, proč jsme z turistické cesty odbočili.
Keška na protržené přehradě
Pokud někomu řeknete "protržená přehrada", většině se nejspíš vybaví právě tato část. Věž vodu přečkala. Dlouhé roky z věže ještě visel kovový můstek. Někdy po prohlášení této lokality na kulturní památku byl však odříznut, prý pro bezpečnost.
Protržená přehrada - přehradní věž
V místech odkud je fotka pořízena se v současné době válí lávka, kterou sem přivalila loňská velká voda. Lávka se původně nacházela asi 150 metrů proti proudu a ani rok poté ji stále ještě nikdo nevrátil na původní místo. Však komu by se s ní chtělo tahat.
Protržená přehrada - zbylé šoupě
Zbylé šoupě je stále přístupné, takže jsme se podívali i na něj. Následně přebrodit řeku, po turistické značce na asfaltku a opusťme protrženou přehradu - po asfaltce pokračujeme na Tanvaldský Špičák.
Asfaltka
Sešli jsme až téměř do Desné a nad hájenkou jsme odbočili po lesní cestě vpravo nahoru. Vyšli jsme až nad mariánskohorskými schody a pokračovali směrem ke Špičáku. Táta si zde vzpomněl na šipěčku s nápisem "Skalní věž". Minule nebyl dostatek času, dnes jsme se sem tedy vydali. Čekali jsme od toho tedy něco víc, vlastně ani nevím co jsme čekali. Po cestičce za šipkami pomalu ztrácíte výšku a nakonec jdete téměř rovnoběžně s krásně širokou turistickou cestou, která je zhruba 100 metrů nad vámi.
Jeden ze směrovníků na skalní věž nad Desnou.
Teprve asi 50 metrů před prvními domky je poslední šipečka ukazující na malou skalku pro horolezce, která nahoře ukrývá bílou horolezeckou krabičku se zápisníkem. To už spíše stálo za fotku to souskalí vedle.
Souskalí
Sešli jsme k barákům a rozdělili jsme se: Táta pokračoval po cestě k lesu pod Špičákem kde na mě počká a já jsem se vydal pro kešku Větrná hůrka.
Výhled na Štěpánku
Kešku jsem našel celkem lehce. Jen jsem tak hrábnul jestli v ní není něco putovního, nic jsem nenahmátnul, prý tam je geocoin - no kdo ví.
Strom
A teď už tedy vzhůru na Špičák. U kešky na Špičáku mě trošku povodila GPSka, ale do dvou minut držím kešku v ruce. Ještě vylézt na vyhlídku vedle Špičáku, pokochat se výhledem do krajiny. . .
Výhled ze Špičáku
. . . fotečku. . .
Já na skále u Tanvaldského Špičáku
. . . a můžeme pokračovat do Dolní Smržovky na autobus. Už se smráká, tak je dobře že jedeme domů. Teda, ono popravdě nakonec z těch mraků stejně nezačalo pršet.
Při příjezdu na autobusák v Jablonci si všímáme, že budova ve které sídilo poslední jablonecké Pavco (prodejna potravin) je zbořená. Říkám si super - konečně na mě v pondělí o pauze nebude nikdo koukat, až se budu pokoušet o x-tý odlov kešky Jablonecký zámeček. Ale říkám si - nikde nikdo, co to zkusit teď? A opravdu, konečně se mi tuto dlouho hledanou kešku podařilo nahmátnout.

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?