Tiskar94 oznamuje...Tiskařův geoblog

S lidlenkou na kraj republiky

Publikováno 10.05.2013 v 10:20 v kategorii Milý deníčku. . ., přečteno: 801x

Už když jsme se s lidlenkou posledně vraceli z Chebu, přemýšleli jsme, kam vyrazíme příště. Jelikož jsme tehdy získali jeden z německých suvenýrů, rozhodli jsme se získat také ten rakouský a slovenský. A podařilo se mi zjistit, že se to dá v klidu stihnout za jeden den.
V úterý kolem třičtvrtě na sedm večer se stavuji pro Yuma a jdeme na autobusák, odkud odjíždíme do Prahy. Na Černém mostě jsme během hodinky a vyrážíma na keš u Chvalského rybníku.
Autobus na Černém mostě
Pomalu se šeří a u kešky už musím vytáhnout baterku. Yum nalézá, zalogujeme se a se zastávkou v mekáči se vracíme k metru. Dojeli jsme na hlavní nádraží, vyšli z budovy a přes park šli na první ze zde plánovaných keší. Všude je plno pochybných skupin, v parku k nám nejprve přichází skupinka tří lidí a ptají se, zda nesháníme nějaký matroš. Pravděpodobně měli na mysli suky na CWGčka, ale my už máme své ověřené dodavatele. V podchodu to bylo podobné, tam zase nějaký chlapík asi nabízel kuchyňské nože. Jeden držel v ruce za zády a to tak, abychom jej neviděli. Jakmile jsme prošli kolem něj, došlo mu že by těch nožů takhle moc neprodal, tak jej přestává schovávat a vyrazil za námi. My však máme doma nožů dost, takže trochu přidáváme do kroku a mizíme v davu lidí, který právě vychází z blízké budovy. Po odlovu keše nádraží věnované se rozhodujeme, že už nám ta komerční Praha stačila až až, a zbytek času raději strávíme čekáním na nádraží.
Yum v Praze na nádraží
Na nádraží jsme potkali také Ludala, který se skupinkou liberečáků vyráží kešovat také někam na Moravu. Ti však z nádraží odjíždějí až pět minut po nás. Společně s dalšími dvěma lidmi jsme obsadili jedno zarezrvované kupé (nevíme, odkud kam tam ta rezervace někomu platila, každopádně na naší trase nikdo nepřišel). Yum ještě obtelfonoval půlku republiky, a pak už jsme všichni až do Brna spali. V Brně přistoupila spousta lidí trochu starších než my, a pak už bylo slyšet jen neustálý chichot a řv a spát se nedalo. Do Břeclavi přijíždíme kolem čtvrté a ve vlaku zůstává jen pár lidí. Nejprve cigárko, následně kafe, a když už se to před nádražím konečně trochu odmudlilo, vyrážíme na nejbližší keš. Při logování postupně přicházejí ještě další dva lovci (jeden z Ostravy a druhý z Olomouce), kteří také využívají Lidlenky. Společně ještě jdeme i na sousední keš kterou jsem měl v plánu vynechat, zde však nenacházíme. Hint "ime zani nen" nám nic neříká, nakonec tedy vzdáváme a nakonec loguji DNF v následujícím znění (ať si owner taky počte a hodně toho zjistí):
Lebyh ce nza vka psa cyne cart zel ail emceno kanems jd ebo. Ime zanem sjilad elhen aman ijem sjil sen. Se kindesu osils anayg elokime rtimisla dsi lakt opene se msj ona retrvtcm elokuok neld ilsecid epxe i ns endmeh eb.
S kolegy se u nádraží opět loučíme, a zatímco oni jedou vlaky jinam, my pokračujeme po zelené turistické značce směrem na Pohansko. Mimochodem tady to byli jediní kačeři, které jsme za celý den potkali.
Obora Soutok - svítání a mlha
Zhruba po půl hodině vstupujeme do obory Soutok. Po zdejších lukách se valí mlha a za námi pomalu vysvitá sluníčko. První keš ještě hledáme s pomocí baterky, ač hint nám byl hned jasný, nález dal chvíli zabrat. Zabrat nám dalo i hledání druhé keše v oboře. Ukončili jsme jej teprve tehdy, když jsem najel na logy a viděl jen samá DNFka.
Pohansko
Třetí keš u zámku již byla nalezená zcela v pohodě. Teď je před námi k další keši pět kilometrů.

Lávka
Silnice
Zhruba po půl hodině přecházíme hranice a po další půlhodince už logujeme naši první rakouskou keš. Jeden suvenýr bychom tedy již měli. Přecházíme zpátky hranice a pokračujeme na stanici Boří Les, odkud nám v 8:25 odjíždí vlak.
Boří Les železniční stanice
Vlakem přijíždíme zpátky do Břeclavi a přestupujeme na osobák do Hodonína. Ač je teprve půl deváté ráno, připadá mi jako by už bylo odpoledne.
Vlak na nádraží v Hodoníně
V Hodoníně lovíme jen jednu tradičku při cestě a jdeme rovnou na hranice. Tady je jedna (katastrálně však stále česká) keš na mostě. Při přípravě jsem ji moc pozornosti nevěnoval, při listingu na pár řádků jsem očekával nějakou mikrošku v zábradlí. Už hint "prostřední nosník" nás však zahnal dolů pod most. Obcházíme nosník, avšak nikde nic. Yum po chvíli načítá listing a je vše jasné - terén 4. Podle logů není pro ostatní kačery žádný problém se na tu třímetrovou zeď dostat, já si na pátý pokus akorát odřel ruce když mě po zídce stáhla gravitace zpátky na zem. Zespodu to tedy nepůjde. Napadá mě druhá možnost, že by se tam možná dalo skočit shora. Jenže silnice celkem frekventovaná, pochybuji že by si mě nikdo nevšiml. A zaručte, že se trefím a dopadnu přesně na tu kamennou zídku. Zamítá se. Už mě napadá jen jedna možnost. Podle toho kolik zde bylo pavučin tento přístup nezvolil nikdo už minimálně rok.
Já na mostě
Sice to nebyla nejrychlejší cesta, zato se dala zcela v pohodě zvládnout. Po pár minutách držím krabku v ruce.
...a už ji mám
Yum již navrhuje vrátit se na nádraží, že to máme přímo na první připravený vlak, ale počkat: vždyť ještě nmáme ten slovenský suvenýr! Tak ještě párset metrů na Slovensko k nejbližšímu odpočívadlu.

Po získání suvenýru slovenského se vracíme zpět na Hodonínské nádraží, s menší neúspěšnou zastávkou u hodonínské fontány (hledali jsme na úvodkách mysterky, to je tak když to něčí GPS nerozlišuje). Yum se ještě stavuje v Penny, na nádraží pivo a polívka, no a pak už fofrem jedeme domů.

No dobře dobře, zas takový fofr to nebyl. V Pardubicích máme 110 minut na přestup.
žst Pardubice
Na Pardubice jsem měl připravené dvě trasy. Jedna na kratší čekání, nejbližší aktivní tradička k nádraží. A druhá trasa byla určena právě k této čekací době, tři tradičky zakončené odlovem žijící archiválie - TB hotelu. Jenže už se nám nechtělo nikam. Nakonec jsem zašel alespoň na tu nejbližší tradičku a zbytek času jsme stejně jako v Praze strávili v nádražní budově. Vlakem jsme dojeli až do Liberce, zde jsme přestoupili na vlak do Jablonce a v devět večer už jsme byli doma.
koleje na nádraží v Jaroměři
Závěrem tedy nějaké statistiky: suvenýry Rakouska a Slovenska, já navíc odlovil i nejvzdálenější a nejjižnější keš od domova, deset nálezů, tři dnf. Jízdné celkem 324kč, najeto 95km autobusem, 12km metrem a 740km vlaky.

Komentáře

Celkem 1 komentář

  • sabooCZ 12.05.2013 v 19:55 Fakt tě žeru. zas jeden extrémní odlov. a taková krásná reportáž...


  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?