Tiskar94 oznamuje...Tiskařův geoblog

Ze Bzí do Brodu

Publikováno 25.03.2012 v 09:46 v kategorii Milý deníčku. . ., přečteno: 539x

Sníh už skoro zmizel, a tak konečně můžeme vyrazit na nějakou delší cestu po přírodě. Tentokrát jsme se rozhodli pro cestu ze Bzí, přes Líšný do Železného Brodu. Trasu jsme měli v plánu už minulý rok, ale sníh tehdy nakonec zhatil naše plány.
Po obědě jsme dojeli na autobusovou zastávku Bzí, rozcestí a vydali se po silnici směrem do Bzí.  Táta vzpomínal, když dřív zajížděly autobusy až ke kostelu: "Když se jezdilo na kilometry, tak sem zajížděla většina autobusů, a když je to teď za stejný peníze, jezdí sem tak dva spoje denně."
Bzí
První keška na nás čekala u zdejšího kostela. Jednoduchá mikro magnetička. Logbook sice trochu vlhký a rozpadající, ale dá se.
Kostel Bzí
Odsud již pokračujeme po bývalé zelené turistické značce do Líšného. Táta tudy nešel už několik let, já ještě nikdy. Značka nebyla po zrušení vůbec nijak zamalována (přeci jen, zrušení značky nejde nikomu na rozum), takže odhadnete-li správnou cestičku lesem (což se nám podařilo), není žádný problém být během chvilky dole ve Splzově.
Bručoun
Tam nacházíme na sloupu elektrického vedení další pozůstatek turistického značení a pokračujeme na hlavní silnici. Po té jdeme zhruba 400 metrů až k odbočce na Mukařov zvané Podskála. Mezitím vidíme na kamenné zídce po pravé straně krásnou zelenou turistickou značku, jako by tam byla namalovaná včera. Na křižovatce odbočuje prvně i táta. Když tu šel naposled, žádné odbočky turistické značky si nevšiml, a tak pokračoval kolem hlavní silnice. A vzhledem k tomu, že někde po půl kilometru se na ni značka opět vracela, ani mu nepřišlo, že by šel špatně.
Zelená turistická značka
Ze silnice po pár desítkách metrech odbočuje cestička ve zpátečním směru a my se ocitáme na skále. Zdejší místo má kouzelnou atmosféru a je odsud krásný výhled do okolí.
Řeka Jizera
Na místě posedíme, posvačíme, odlovíme zdejší kešku a pokračujeme dále do Líšného.
Odbočka ze silnice
Tam si odlovím jednu tradičku, zatímco táta se jde kouknout na provozní dobu krámku poblíž. Tři a půl hodiny denně, to není moc. Místní jsou ale dozajista rádi za to, že tam mají aspoň něco. V Líšném natrefujeme na rozcestníky a tátu napadá, že to vezmeme přes Malou Skálu. Do té vede nová turistická značka, žlutá, která ještě není ani na mapě vedle rozcestníků. Na to, jak je značka nová, některé její značení se dlouhého života nedočkalo.
Jdem správně
Značka po chvíli odbočuje ze silnice k Jizeře a my spekulujeme o tom, jak se tady asi chodí, když je řeka o půl metru vyšší. Cestou zjišťujeme, že tudy vedla původně červená značka, kterou se asi nikomu nechtělo na žlutou přemalovávat. Bude to ale už pár let, protože podle aktuálních map z Líšného do Malé Skály červená turistická vede, avšak po silnici.
Podél Jizery
Zhruba v polovině cesty však čeká past. Zhruba v polovině je cesta zabarikádována prkny s cedulemi "cesta uzavřena". Žádné info u rozcestníků, ani značená obcházka. Prkna tedy podlézáme a pokračujeme dál. Za nepříjemných pohledů dělníků obchazíme stavbu a po chvíli se vracíme na cestu k jednomu pomníku.
Zabahněná cesta
Chvíli zkoušíme pokračovat po cestě, jenže ta je od projíždějící techniky natolik zničená, že nakonec volíme cestu podél tratě.
Informaci o uzavřené turistické značce nacházíme až u rozcestníků v centru Malé Skály.
Pantheon
Odsud se vydáváme nahoru na Prosíčka a z nich po zelené směrem k Líšnému.
Cesta
Tady nás značení opět krásně naštvalo. Po zelené slézáme kopec téměř až do Líšného, kde odbočujeme na žlutou turistickou (v mapách stále vedenou jako červená) a do toho samého kopce se drápeme opět nahoru zhruba o 200 metrů vedle. Ve výsledku dojdeme na tu samou silnici, z které jsme před čtvrt hodinou zhruba o padesát metrů vedle sešli.
Křižovatka
V turistických mapách je stále vedená červená značka, takže pokud by se sem někdo chystal, přidávám nákres mapy - vlevo původní, vpravo aktuální.
Turistická mapa Líšný
A pak už konečně, po původním plánu výletu, pokračujeme do Železného Brodu. Podle  průměru značení bych nejspíš řekl po oranžové turistické značce. Po cestě odbočujeme ještě na jednu vyhlídku, kde je ukrytá keška.
Skála
Táta čeká třicet metrů od cesty a ke kešce pokračuji sám. Cestička krásně navedla k geonápadnému místu, takže GPSka nebyla ani potřeba.
Keška
Do Brodu docházíme krásně pět minut před odjezdem autobusu zpátky do Jablonce.
Borovice

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?